Z Berouna do Jizerských hor

Na výlet z Berouna na Prezidentskou chatu v Jizerských horách, jsem byl pozván "bývalým" Xantiakem Žuldou (Radek) a jeho kamarádem Martinem alias "Zváryčem". Když jsem prohlížel profil, bylo jasné, že procházka to nebude, ale byla to tak trochu výzva pro mě a můj VeloGauč.

 

Celý výlet byl rozdělen do 4 etap. První den vyrážíme z Berouna a cílovým bodem bylo město Mělník. Trasa ještě nebyla tolik náročná, protože vedla vlastně po vedlejších silnicích okolo Prahy. Při jízdě v okolí Hostouně a Středokluk nám nad hlavou startovalo jedno letadlo za druhým. V poledne se na hradě Okoř zastavuje na lehký oběd. Nedaleko Mělníka a vlastně i přímo ve městě se nám podařilo trochu zabloudit, ale jinak první den proběhl v pohodě. VeloGauč, přestože prodělal těsně před, poměrně radikální změny ve stavbě, přežil taky téměř bez úhony, jen jsem cestou sháněl čtyřku matičku , která se mi vytřepala z uchycení nosiče. Po nalezení penzionu , patřičné očistě , jsme vyrazili do města nalézt vhodnou restauraci. Na druhý nebo třetí pokus nalézáme čisté, nekuřácké prostředí, kde jsme vydatně povečeřeli . Spokojenost jak s ubytováním tak s večeří byla veliká.



Druhý den - cíl je město Český Dub. Při dnešní etapě nás čeká neustálé stoupání a vlastně až do cíle výletu, Prezidentské chaty, to už nebude jinak.  Nejdříve projíždíme nádhernou scenérií Kokořínkého údolí. Hrad Kokořín míjíme a přijíždíme k jezírku s nedalekým skalním hradem Nedamy , kde si děláme krátkou přestávku. Na další cestě se ocitáme v Ráji .... , bohužel jenom obec a navíc se silnice začíná značně naklápět , ale jako naschvál proti nám :o(
Šplháme po silnici, serpentinami se blížíme vrcholu Vrátenské hory a vzápětí se spouštíme do údolí, abychom šplhali na další kopec na jehož vrcholu uvidíme v dali hrad Bezděz, kde chceme poobědvat. Pár kilometrů zvlněným terénem a opět šplháme, tentokrát již do podhradí Bezdězu , kde nacházíme vzezřením obyčejnou hospodu, ale s atmosférou a kuchyní jsme byli moc spokojeni. Po obědě sjíždíme do lesů a pomalu se ocitáme v bývalém vojenském prostoru Ralsko, projedem obec Kuřivody kde bývaly obrovské ruské kasárna. Dál projíždíme prostorem, kde se nedoporučuje příliš scházet z asfaltových cest, protože nikdo neví, kde se válí jaké zbytky po "spřátelené Rudé armádě", která okupovala přes 20 let naší zemi. Už se blížíme k dnešnímu cíli, Českému Dubu. Po nalezení penzionu (dnes to šlo opravdu rychle) nám nejdříve trochu poklesla brada, protože zevnějšek působil značně zchátralým dojmem. O to větší překvapení nás čekalo uvnitř. Ve 160 let starém domu nacházíme čistý, pěkně opravený pokoj, takže nakonec též velká spokojenost. Na doporučení pana domácího jdeme na večeři na náměstí do restaurace Koruna. Při příchodu do restaurace vychází ven dvě dívky a Radek se ptá "děvčata, vaří tady dobře ?? " a odpověď nás sráží smíchy do kolen " no fuj ......... to jsou porce, že se to nedá sníst " :o))) Odpověď  "no fuj" i když měla dovětek, nás dost pobavila, na druhou stranu je třeba říct, že děvčata měly pravdu , porce to byly fakt obrovské a chutné. Odcházeli jsme nacpaní jak žoky.



Třetí den - dnes nás čeká nejtěžší etapa se závěrečným stoupáním z Liberce do Bedřichova až na Prezidentskou chatu, ovšem to je ještě celkem daleko, i když ne kilometricky, ale časově.
Cesta začíná celkem nenápadně značkou upozorňující nás na slepou ulici se silnicí ve výstavbě. Říkáme si jedem, s kolama to kdyžtak přetlačíme. Jenže přijíždíme k inkriminovanému místu a zde probíhá stavba mostu a přetlačit ani přenést to jaksi nejde. Je zde odbočka, tak po prostudování mapy a konzultaci s dělníky na mostu ( ti nás ovšem varovali, že je to "trochu" do kopce) se vydáváme touto cestou a už to začíná. z třista metrů nad mořem se zhruba na třech kilometrech šplháme do 620 metrů nad mořem. Zkrátka "brdek" (tak označuje kopce Martin ) jako prase. Žulda mě zas deptá hláškama o kopcích = koření cyklistiky. Na, nevím už kolikátém, vrcholu kopce, jsem mu pohrozil, že jestli to řekne ještě jednou, tak ho zabiju (on tvrdí, že jsem ho chtěl jenom shodit z kola) ;o)) Zfrčíme dolů, pak zase povylezem nahoru pak zase dolů, podjedem dálnici a pomalu se dostáváme na předměstí Liberce. Zase se trochu zamotáváme na trase, ale nakonec se dostáváme na silnici do Bedřichova s pořádným stoupáním ( na videu je závěr ze sjezdu tohoto stoupání, dolů to jelo teda značně snadněji :o))). Šlapeme, šlapeme a šlapeme.  Na rozcestí pár km před Bedřichovem dáváme v penzionu Česká chalupa, polívku a pivo na posilnění na zbývající těžké kilometry. Po krátké pauze opět stoupáme, pak krátký sjezd do Bedřichova (kde se začínají houfovat cyklisti na zítřejší MTB závod "Jizerská 50") a prudké závěrečné stoupání na Královku. Zde uděláme foto v nejvyšším místě naší cesty. Navigace ukazovala 845 m.n.m. Již zbývá popojet pár set metrů a jsme na konci našeho výletu - Prezidenstská chata je před námi. Jedná se o starou celodřevěnou chatu a to sebou přináší jednu věc, která vám utkví v paměti a to je neskutečné vrzání podlahy :o)) Ať jdete po chodbě, v restauraci, na pokoji, všude je slyšet vrzání. Dáme sprchu , sejdeme po schodech, věnujeme se žaludkům a hodnocení celé trasy.



Čtvrtý den - závěrečný den. Dnes nás čeká již jenom sjezd toho , co jsme včera tak pracně nastoupali. Sjedem do Liberce na nádraží a odtud pokračujeme již vlakem k domovu. Do Prahy ještě společně, z Prahy již kluci do Berouna a já do ČB. Sjezd byl fakt parádní, jenom mě mrzí, že jsem nezapnul nahrávání už při průjezdu Bedřichovem, kde již byli stovky cyklistů před začátkem závodu "Jizerská 50". Tolik vyvalených očí, jsem dlouho neviděl :o)))

Akce to byla náročná, ale velice podařená. Počasí nám i na tu bídu přálo, sice bylo značně chladněji, ale alespoň nepršelo. VeloGauč prošel také se ctí, v kopcích jsem sice pomalejší, ale to bude spíš věkem, chlapci mají proti mě přeci jenom ještě značnou věkovou výhodu, snažil jsem se ale držet krok, co to šlo :o)))